Věřím, že každá z nás už někdy zažila ten pocit: tak moc byste si chtěly zakřičet, vyplakat se, sprostě si zanadávat, nebo naopak zařvat z plných plic radostí, divoce a šíleně si zatančit a pak všechny okolo láskyplně obejmout a něžně zlíbat. Celé vaše tělo po tom touží, ale vy to přesto neuděláte. Proč? Protože se to přece nehodí. Neodpovídá to běžným konvencím, není to společensky přijatelné, zkrátka, na ostatní by to bylo poněkud příliš.
A tak se učíme své emoce potlačovat. Raději je snad ani nemít, abychom jejich přetlak nemusely následně rozebírat s terapeutem. Potlačené emoce jsou přeci jednou ze základních příčin nemocí, ne? Na druhou stranu, nedávají nám právě emoce zažít ten úžasný pocit, že jsme lidmi ve fyzickém těle? Neochuzujeme se životem bez emocí o jeden z nejzajímavějších prožitků, které jsou nám tady na Zemi nabídnuty?
Lilia Khousnoutdinova má jasno. Říká: Pokud se vám zdá, že vaše projevy jsou za hranicí slušného vychování, nedělejte si z toho těžkou hlavu. Milujte se se vším, co jste a jaké jste. A užijte si to!