Katy Levandule

„...a tak si dál kráčím světem nevyšlapanou cestou“ - chce se mi říct s klasikem, autorem stejnojmenné knižní série, americkým psychoterapeutem M. Scottem Peckem. Odjakživa mě bavilo dobrodružství osobního růstu. A i když dnes už vím, že proces, kdy zasazené semínko zraje do lahodných plodů sem tam i pěkně bolí, ta ohromná síla mě stále fascinuje.

Zajímá mě společenské dění a politika, ačkoli někde v hloubi duše čím dál více připouštím, že jde „jen“ o divadelní představení, které odráží můj vnitřní dramatický svět. To podstatné se děje právě uvnitř.

Miluji dobré jídlo a miluji, když druhým to mnou připravené chutná. Ráda - zejména v zimě - naskakuji na oxytocinovou vlnu štěstí s háčkem či jehlicemi v rukou. Čas momentálně dělím mezi sebe a svou rodinu čítající jedno batole, jednu fenu a skvělé přátele.

Najdete mě i na blogu iDnes a na Facebooku.

***

Markéta Klára

Pocházim z Moravy, nicméně díky studiu na vysoké škole a zaměstnání žiji již větší část svého života v Čechách, kam jsem se také před pár lety vdala. Žijeme s manželem na menší vesnici, kde se také snažíme pečovat o naši malou zahrádku a zkrášlovat ji.

Co mám ráda? Svou rodinu, setkání a povídání s krásnými a zajímavými lidmi, vaření, dobré jídlo, lyžování, filmy, cestování a popíjení černého čaje s mlékem (zvyk ze Skotska) při četbě zajímavé knížky, když na okap bubnuje silný déšť.

Naopak nemám ráda - mimo samozřejmě všechny ty základní nepříjemné věci v životě (nejistota, bezmoc, lež apod.) - neochotné lidi, čekání ve frontě, dny, kdy se nestíhám najíst, a když čas běží rychleji než bych si přála.

Beru však svůj život takový, jaký je a nebráním se jakýmkoli novým podnětům, které mne mohou přenést do jiných, zajímavých rovin. Snažím se přijímat to dobré i to méně příjemné, nacházet ve věcech smysl a spíše se dívat do budoucna s nadějí než do minulosti.

***

Renata Alžběta

Zdá se, že se nacházím na začátku nadechnutí. Po pěti letech intenzivního mateřství a péče o rodinné hnízdo se obracím zase o něco víc sama k sobě.

Kéž by byla pravda, co říká můj muž, totiž že ve mně vnímá moudrost horských žen. Pokud ano, míchá se ve mně odkaz předchůdkyň spolu s choutkami po kavárenském vysedávání (když už ne přímo povalování).

Po dětství a mladosti ve dvou velkých moravských městech se střední věk a rodičovství snažím ustát na středočeském maloměstě. Jsem kapku staromódní: Uznávám víc přirozený pohyb a chůzi než popojíždění autem a následné návštěvy fitcenter. Jsem proti „překroužkování“ dětí od raného věku. Svým potomkům čtu z klasických knih a doma se snažíme mluvit spisovnou češtinou.

Poslouchám ráda příběhy lidí, které potkávám. Ráda je také zapisuji a předávám dál a některé z nich najdete i na stránkách Bohaté ženy.

Připojíte se k nám?