Útlounké dílko duchovní učitelky a autorky bestsellerů Louise L. Hay nabízí ženám povzbuzení na cestě k vlastnímu sebevědomí a sebeúctě. Ukazuje, jak ženy stále ještě v mnoha situacích musejí vynakládat velké úsilí, aby získaly respekt, který jim po právu náleží.
Louise L. Hay otevřeně poukazuje na myšlenkové stereotypy, podle nichž jsme si navykli posuzovat, které role a životní postoje jsou pro ženy „normální“ a které nikoli. A to zdaleka ne jen v oblasti partnerských vztahů. „Až příliš často slyšíme v této patriarchální společnosti názor, že hodnota ženy je dána její schopností reprodukce. Překvapí pak někoho, když se ženy obávají přechodu a brání se mu?“ (s. 71) „Společnost trvá na tom, že ženy musí mít děti, a velmi šikovně je tak nutí setrvávat v jejich rolích. Jsem pevně přesvědčená, že všechno má nějaký důvod a smysl.“ (s. 54)
Je mnoho způsobů, jak tzv. veřejné mínění ovlivňuje ženino sebepojetí. Jedním z nich je i reklama. „Staly jsme se cílovou skupinou reklamních kampaní jen proto, že si myslíme, že s námi není všechno v pořádku a je třeba to vylepšit. Pokoušejí se z nás udělat méněcenné a my na to nesmíme dále přistupovat.“ (s. 19)
V prvé řadě ale autorka ženy učí, jak se naučit vážit si sebe sama, své duše, svého srdce i svého těla. Jak skutečně věnovat pozornost svým pocitům, svým přesvědčením, myšlenkovým vzorcům, které určují naše jednání. Podaří-li se nám proměnit ty, které nás omezují v jejich opak, pole naší radosti a osobní spokojenosti se citelně rozšíří.
„Zde je soustava zákonů, kterou jsem si za poslední léta vytvořila já:
- Jsem vždy v bezpečí a shůry ochraňována.
- Vše, co potřebuji vědět, mi bude vyjeveno.
- Vše potřebné dostanu vždy ve správnou dobu a na správném místě.
- Život je plný lásky a radosti.
- Miluji a jsem milována.
- Překypuji zdravím.
- Daří se mi vše, na co sáhnu.
- Chci se měnit a rozvíjet.
- V mém světě je vše v pořádku.“ (s. 38)
Pro mnoho žen je stále těžké naučit se říkat „ne“. A přitom, podle Louisiny zkušenosti, právě tyto ženy nejčastěji onemocní rakovinou prsu. „Jejich mládí bylo často naplněno pocity viny, způsobenými manipulací ze strany rodičů, a dnes jsou z nich dospělé ženy, které udělají pro ostatní i to, co jim samotným není právě nejpříjemnější. (…) Svou energií vyživují všechny kromě sebe a pak onemocní. Pamatujme, že ňadra zpodobňují výživu. (…) Nezapomeňte si říkat: KDYŽ TOBĚ ŘÍKÁM „NE“, ŘÍKÁM SOBĚ „ANO“. (s. 75-76)
Stejně tak je stále dost žen dodnes vystavováno sexuálnímu obtěžování. „Již dlouho bojujeme za svou hodnotu, a přitom neumíme a někdy ani nedokážeme nahlas mluvit o věcech, které se nám dějí. (…) Učili nás, že máme sdílet osud mužů a pomáhat nejprve otcům, pak svým chlapcům, manželům či šéfům nést jejich břemeno. A my jsme to dělaly tak dlouho, že už se nám to zdá přirozené. Naučme se říkat „dost“. Mlčíme, protože se obáváme zahanbení a násilí. Kolik žen musí žít v napjaté atmosféře, kolik dětí v ní vyrůstá! (…) Je nutné naučit se vymezovat hranice naší cti.“ (s. 89-90)
Kdo by si nepřál prožívat pocit naplnění a radosti až do konce svých dnů. Neboli, stáří pro mnoho z nás představuje zdroj obav. Může být ale i zajímavou výzvou, zvlášť pokud se na ně dobře připravíme. A to mimo jiné i ovládnutím umění spravovat své finance. My ženy totiž až příliš často dodnes podléháme mýtům, že finance patří do světa mužů. „Domníváme se, že ničemu nerozumíme a nic nevíme, a přitom jsme chytřejší, než si myslíme. Všemu se lze naučit, a proto musíme chodit do kursů, poslouchat kazety, číst knihy, vytvářet studijní skupiny.“ (s. 117)
I z těchto několika úryvků je patrné, že Louise L. Hay je bytostná optimistka a průkopnice snah o co nejširší uplatnění ženského potenciálu. I Síla ženy tedy působí jako kotva pro každou ženu, která si chce vybudovat zdravé vědomí vlastní ceny.
Na závěr proto připojme její
Prohlášení pro ženy:
- Jsem si vědoma své ženské síly.
- Objevuji, jak jsem skvělá.
- Spatřuji ve svém nitru obdivuhodnou bytost.
- Jsem moudrá a krásná.
- Jsem ráda, že jsem taková, jaká jsem.
- Chci se mít ráda a líbit se sobě.
- Jsem svá.
- Rozhoduji o svém životě.
- Rozvíjím své schopnosti.
- Mám volnost stát se tím, čím mohu být.
- Mám pěkný život.
- Můj život je naplněn láskou.
- Prvotním zdrojem lásky v mém životě jsem já sama. Mám vládu nad svým životem.
- Jsem silná žena.
- Zasloužím si lásku a respekt.
- Jsem volná a nikomu se nepodřizuji.
- Chci se učit jak žít jinak.
- Stojím na vlastních nohou.
- Jsem si vědoma své síly a využívám ji.
- Jsem spokojená, i když žiji sama.
- Raduji se ze svého postavení.
- Mám se ráda, mám ze sebe radost.
- Miluji a podporuji ženy kolem sebe.
- Překypuji životem.
- Zkoumám všechna zákoutí lásky.
- Jsem ráda, že jsem žena.
- Jsem ráda, že žiji tady a teď.
- Naplňuji svůj život láskou.
- Jsem sama a vnímám to jako dar.
- Cítím, že jsem zdravá a dokonalá.
- Dopřávám si to, co potřebuji.
- Mohu se v klidu rozvíjet.
- Jsem v bezpečí a všechno je, jak má být.
(s. 41 - 42)