Péefka jsou velmi důležitá věc. Nevím, jak to s nimi máte Vy, ale já jsem si za posledních několik let všimla, že poselství, která do nich vložím, můj život velmi nápadně v celém následujícím roce ovlivní. Dostává se mi tím jen dalšího potvrzení, že každá myšlenka má sklon projevit se v hmotném světě. A že – co přeješ ostatním, jako bumerang se ti vrátí zpět.
Začalo to přáním pro rok 2009. Na oranžovou plochu Slunce jsem umístila anděla v lidské podobě. Lehce asi uhádnete, že kdesi v podtextu je touha po osvícení (mém i ostatních), ale i po andělsky dokonalém partnerovi.
A co se stalo? Slunce zazářilo – a netvrdím, že to bylo vždy jen příjemné – a muž se dostavil. Moje duše jako by začala procitat z dlouhého spánku: opustila jsem dosavadní práci a víc se začala zabývat tím, kdo jsem a co opravdu chci. Po letech jsem se vrátila ke skutečnému tvoření. Očišťování mé mysli od nánosů balastu mi přineslo i spoustu bolesti, které jsem, navíc, často mohla jen pasivně přihlížet, aniž bych věděla, jak ji "zhojit". Oplátkou jsem však pocítila závan svobody – a co víc, potkala jsem muže, kterého dodnes tituluji Anděli. A on to s povděkem přijímá.
Jako symbol pro rok 2010 jsem zvolila roztančenou ženu. Spíš jen tak pro legraci jsem v textu PF ocitovala text jedné absurdní francouzské písničky: „Ozveme se vám. Momentálně akrobaty nepotřebujeme.“
Ptáte se, co daný rok přinesl? Aniž bych to dokázala předvídat v těch nejodvážnějších snech, rozvinula jsem své ženství tím nejúžasnějším způsobem: otěhotněla jsem. Den po dni, týden po týdnu ve mně rostla radost z nadcházejícího mateřství a vděk mému tělu za to, že je schopno zrodit nový život. Na druhou stranu, dovětek péefka jako by předznamenal můj vztah k otci čekaného dítěte: „Díky, momentálně vás nepotřebujeme, zvlášť vedete-li poněkud bohémský život.“ Chystala jsem se na dráhu svobodné matky. A přesto mám pocit, jako bych tím rokem s lehkostí protančila.
Před Silvestrem 2010 jsem vytvořila pozdrav, jehož základem je srdce složené z bonbónů. A – zcela dle očekávání – rok 2011 znamenal příval sladké a něžné lásky: narodil se mi syn, bylo mi dopřáno znovuobjevit sílu příbuzenských pout a úžasnou podporu těch nejbližších a s radostí jsem vítala i krásu dobrých a neanonymních sousedských vztahů ve staronovém bydlišti. Dostalo se mi času věnovat se sama sobě a pochopení, že podstatný je ne výkon, ale intenzita prožívané přítomnosti.
Loňské PF se neslo v duchu tolik očekávaného závěru roku 2012, o němž prorokovali Mayové, že lidstvu přinese mnoho pozitivního. I já jsem chtěla přispět svým dílem, a proto jsem – sobě i ostatním - zkusila načrtnout, v čem onen zásadní posun nás všech může spočivat. Věřím, že se slova neznámého autora naplňují. A jsem šťastná a vděčná, že potkávám stále více lidí, kteří jeho vizi nejen sdílejí, ale jsou i odhodláni osobně ji účinně naplňovat.
Co si tedy přát pro rok nadcházející, 2013? Mnozí z těch, kdo důvěřují Mayům, jsou skálopevně přesvědčeni, že nastává kosmické jaro a s ním i obroda celé naší planety, jakou jsme už mnoho tisíc let nezažili. I já si to z celého srdce přeji. Přeji to nám všem. Abychom nalezli svou vlastní duši a z jejich darů dokázali čerpat pro sebe i pro ostatní. Abychom žili v souladu se Zemí, s přírodou i s našimi moudrými těly. Abychom svým myšlením a každodenním jednáním tvořili pro sebe takovou společnost, ve které bude radost žít – kterou nebudeme mít potřebu odsuzovat a lámat nad ní hůl.
A protože i veřejný prostor je svým způsobem naším domovem - stejně jako je jím celá Země - dovolím si připojit ještě jedno přání. Souvisí s nadcházející prezidentskou volbou. Pokud patříte k nerozhodnutým, zkuste se podívat na web www.prezidentkatf.cz. Připojte k rozumu i cit a vnímejte, nakolik s Vámi myšlenky zde prezentované souzní.
Kéž jsou všechna naše rozhodnutí šťastná. Stejně jako celý příští rok.
