Je to pár dnů, co mě při brouzdání internetem nadzvedla ze židle zpráva, že těhotná celebrita XY „si užívá“ poslední těhotenské chvíle a šla si ještě před porodem nakoupit nějaké hadříky.
Nevím, jak se na to díváte vy, ale já mám podezření, že onu příhodu zaznamenala mladinká redaktorka, která o posledních týdnech těhotenství nemá ani potuchy. Když se ponořím do svých dřívějších pocitů, vybavím si těžké nohy, zrychlený dech a úlevu pokaždé, když jsem nakoupila a mohla na těch utrmácených nohách odkráčet zase domů. Ne že bych si taky ještě nezašla leccos koupit, to ano (kamarádky totiž varovaly: pak se dlouho nikam nedostaneš!). Poprvé to kromě dokupování dětských věcí byly i vánoční dárky, podruhé třeba na poslední chvíli jarní boty. Jela jsem v nich pak do porodnice. Ale že bych si to prohlížení, zkoušení, ohýbání se, stání a popocházení kolem zboží užívala? Nee.
To onehdá jsem si skutečně užívala. Ráno jsem šla na odběr krve, to tedy moc milé nebylo. Ale potom jsem měla celé dopoledne pro sebe! Čekalo mne nějaké vyřizování a pochůzky a manžel přislíbil, že nejenže odveze, ale i přiveze zpět domů starší dítko ze školky a mladší z hlídání. Než jsem šla nakupovat, vyřizovat a zařizovat, sedla jsem si na plnou půlhodinu do kavárny na snídani. Bez neustálého brebentění, pošťuchování a nekonečných otázek drobotiny nastala půvabná chvilka. S oblíbenými novinami na stolku. S výhledem ven. Upíjela jsem jsem hustou lahodnou čokoládu, zakusovala chleba s výtečnou tvarohovou pomazánkou a vzpomínala na doby, kdy jsem tyto požitky mívala v programu častěji. Kdeže by mě tenkrát napadlo, že za cenu podobných sedánků uvařím dobrý, byť skromný, oběd pro čtyři lidi.
Nikdo si tu nestěžuje, kdepak. Když se řekne „užívat si“, třeba pro mne je to známka něčeho navíc, co není každý den.
Přeji vám krásné léto s užíváním si všeho příjemného, co letní život nabízí.