Je zajímavé, jak si některé téma říká o pozornost několika způsoby najednou. Dnes se tedy zaměříme na originalitu - odvahu být sama sebou, ať to stojí, co to stojí.
Odhodlání plně souhlasit s vyjádřením sebe sama, své pravé podstaty je totiž základním předpokladem k získání skutečné životní hojnosti. Alespoň tak nějak to stojí v článku Čaroděj – dát souhlas hojnosti, na který bych Vás ráda upozornila.
Najdete jej na stránkách www.jeshua.cz, stejně jako další výživnou potravu pro duši. Web vlastně přináší překlady anglických originálů z www.jeshua.net. A protože se texty tak trochu vymykají běžným představám o těch na téma osobní rozvoj, cítím potřebu poskytnout k nim malý komentář.
Celé kouzlo tkví v pojmu - a osobě - Jeshua. Právě od něj, tedy Ježíše Krista, mají poselství pocházet. Také Vás to zaráží? Pak možná – stejně jako já – patříte k lidem, kteří se s postavou Ježíše seznámili díky tradičnímu náboženství. Církev učí, že Bible prakticky postačuje při orientaci v duchovních záležitostech. Stejně tak, že o osobě Krista je podán dostatečně pravdivý obraz právě v Písmu a jakékoli další zdroje (nekanonické texty) vlastně čtenáře jen matou.
A přesto se Vám jednou do ruky dostanou věty, s nimiž dokonale souzníte, jsou připisovány právě Ježíši, ale je vyloučeno, že by jakákoli církev uznala jejich autenticitu.
Právě takovou zkušenost zakusilo mnoho lidí po celém světě, když objevili poselství Jeshui-ben-Josepha zprostředkovaná Pamelou Kribbe. Pamela je doktorka filozofie, racionálně založený skeptik pocházející z nenáboženské rodiny. O extrémní duchovní zážitky vlastně nikdy nestála. A přesto dnes formou channelingu přijímá vzkazy mající pocházet právě od bytosti, kterou jsme znali jako historického Ježíše. Více se dočtete zde.
O překlad původních textů do češtiny se stará Denisa Vaňková. Od ní je také úvaha, kterou připojuji níže.
***
Ráda bych Vás také upozornila na film Revoluce kulturně kreativních - o lidech, kteří cítí, že jsou „jiní“ než většinová společnost a je jim vlastní hluboká touha po svobodě a sebevyjádření. Mění dnešní svět, když poukazují na jeho nedokonalosti a nabízejí neotřelá řešení. I proto představují velkou naději pro budoucnost. Přesto je pro ně typické, že se cítí osamělí, ačkoli ve skutečnosti jich (nás) žijí na planetě milióny.
Ostatně, i ženy, zejména ty, kdo se nechtějí smířit s povrchním obrazem sebe sama, který známe z většiny mainstreamových médií, patří ke kulturním kreativcům. Jakkoli se může zdát, že sto let trvající hnutí za emancipaci už přineslo veškeré kýžené plody, opak je pravdou. Ve zkoumání ženské podstaty a respektu k ní jsme stále na začátku.
***
...a teď už slibovaný Denisin příspěvek:
Milí přátelé,
na stránky jsem právě vložila dvě nová poselství. Jedno je od Jeshuy a má název Milostné vztahy. Krásné poselství, které koresponduje se završením hadí energie kundalini a změnou energie Země. Opět je nám připomínáno, jak ze všeho nejdůležitější je vztah, který máme sami se sebou. Odtud vše vychází. Přijímejme do života vše, co přichází s otevřenou náručí, ať už je to jakékoli. Věnujme se svým pocitům a naslouchejme svému srdci, jen my sami víme, co je pro nás nejlepší, kterou cestou se vydat.
Druhé poselství je od Marie a má název Čaroděj - dát souhlas hojnosti. Hojnost je často zmiňované téma. Spousta z nás má stále problém přijímat na všech úrovních (sama o tom vím své :-)). Stejně tak z vlastní zkušenosti vím, že čím víc roste naše sebe-uvědomění, láska k sobě sama, tím lépe to dokážeme. Opět to vše začíná u nás samých. Buďme vděčni za každý malý krůček, který v této oblasti učiníme. Cesta Kristovství a cesta lidská, zde na Zemi, není o odříkání, askezi a utrpení. Přijímání sebou přináší naprostou důvěru v život, přijímat realitu takovou, jaká je s otevřenou náručí.
Na toto téma bych se s vámi ráda podělila o svůj osobní prožitek dnešních dní:
Tento příběh je o přijímání i zdánlivě nepříjemných věcí.
Krájela jsem zeleninu a ovoce do odšťavňovače a řízla se keramickým nožem do bříška prstu. Okamžitě se mi udělalo zle, rána byla hluboká a teklo spousta krve. Zachovala jsem si však nadhled. Přítel byl naštěstí doma, tak mi prst silně zavázal, abychom zastavili krvácení. Ze všeho nejdřív jsem ho poprosila , aby dokrájel zeleninu a ovoce, kterou jsem měla připravenou do odšťavňovače na džus. Věděla jsem, že mi udělá dobře. Ještě předtím, než jsme jeli do nemocnice, jsem tedy vypila čerstvý džus, který mi okamžitě vliv do žil energii. Celou dobu k doktorovi jsem se modlila, aby to bylo jen povrchové a stačilo to jen ošetřit a zavázat. V ordinaci mi však paní doktorka sdělila, že je to hluboké a musí se prst zašít, poslala mě tedy zase do jiné nemocnice, protože neměla sestru. Hned, co jsme vstoupili do druhé nemocnice, panovalo tam obrovské napětí, špatné a nevlídné energie. Na chodbě leželi na lehátkách lidé, kteří čekali, co s nimi bude. Přivezli tam i nějakého zfetovaného kluka, přivázaného k lehátku, který křičel a pozvracel celou chodbu. Sestry byly ukázkou toho, jak pacienty ještě více vystrašit.
Vešla jsem do ordinace a byli tam dva doktoři, jeden starší, jeden, který se zaučoval. Ptal se druhého doktora, jestli si to může zažít. Lehla jsem si tedy na postel a začalo to. Dezinfekce, tři injekce do polštářku prstu, které strašlivě bolely, samotné šití, které se nepovedlo hned napoprvé. :-) Ušetřím vás detailů. Když jsme odcházeli nebylo mi fyzicky dobře, kolem nás proběhl pán, který vzlykal a brečel. Bylo to, jako byste vstoupili do zcela jiného světa.
To důležité proč vám to celé píšu je můj prožitek. Snad poprvé v životě jsem si zachovala nad danou situací nadhled. Byť jsem se modlila, abych prst nešla šít, celé to bylo jinak. Přijímala jsem věci tak, jak přicházely se všemi komplikacemi a nepříjemnostmi, které nemá smysl rozepisovat. Do celé této zkušenosti jsem šla vědomě, že přijmu cokoli, co se bude dít, přijmu i bolest, ať bude sebevětší. Celou dobu jsem věděla a cítila, že se mi děje to, co je třeba. Kolem mě panoval chaos, křik, negativita, nadávky, ošetření mé ruky sestrou, která se k ní chovala jako ke kusu věci, která se na mě ani jednou za celou dobu nepodívala. Pro mě bylo zvláštní, jak jsem celou dobu uvnitř cítila klid. Dřív bych si to nenechala líbit, teď jsem měla ruku uvolněnou tak, jak to šlo a odevzdala se. To je to správné slovo, odevzdala jsem se celé situaci se vším, co mi přinášela. Zažila jsem, že i když se nacházím mezi negativními energiemi, v chaosu a napětí, uvnitř mě je stále klid. Čím víc jsem se dokázala odevzdat situaci, bolesti, tím větší klid jsem cítila. Odevzdáním mám na mysli totální přijetí a plné vědomí, bdělost - to je totiž důležité.
Na vlastní kůži jsem pochopila a zažila, jaké to je, když člověk neoplácí boj bojem, byť je v jeho samém středu. Celou dobu jsem cítila, že vše, co se mi děje je správně. Dokonce mě napadlo netečné sestřičce říct, že je krásná. Nedokázala jsem však mluvit a prožívala si svůj stav. Na chodbě jsem se podívala do očí paní na lehátku a pozdravila ji. Zakusila jsem, že nejde o to oplácet boj bojem, i když se nám zdá, že je to za správnou věc, že jsme v právu a postavíme se i za další nemohoucí. Jde o to, abychom tento boj přijali, přijali ránu a vrátili zpět lásku. Přeměnili boj v lásku a boj už dál neexistoval. To pro mě znamená přísloví: Když tě někdo udeří, nastav mu druhou tvář..... Nejde o to, abychom se stavěli do role poníženého a ublíženého. Jde o to, abychom s pokorou přijali i to těžké a zlé, a přeměnili to v lásku, v laskavost, soucit...
Poslouchala jsem, jak si mám vzít prášek proti bolesti, když se bude ruka dostávat k sobě. Prášky neberu, takže mě to ani nenapadlo a byla jsem opět připravena bolest přijmout. Hned jak jsem přišla domů, lehla jsem si, dostala jsem opět řádnou dávku čerstvě vymačkané šťávy z ovoce a omluvila se svému prstu. Teď je to dva dny, prst mě téměř nebolel, noci jsem měla klidné. Mám pocit, jako by se velmi rychle zotavoval. Pečuji o něj a o sebe s láskou. Je to snad první nepříjemná věc, u které se má tvář i srdce po celou dobu usmívá. Jsem za ni tolik vděčná.
Pochopila jsem, že nejde o to, abychom si vizualizovali a přáli přesně to, co by se nám líbilo, co bychom chtěli, ale abychom důvěřovali, že je o nás vždy postaráno tím nejlepším možným způsobem. Stačí si přát, abychom byli vždy v souladu se svou duší, svým vyšším já... s životem, s Bohem, Kristovstvím, vesmírem.... vyberte si. Tehdy se dějí úžasné věci.
Píšu vám tyto řádky pomalu, jak mi ruka dovolí a je mi krásně u srdce. Vše je tak jak má být. JE JAK JE. :-)
Můj prst už nebude jako dřív, i když se zahojí do stejné podoby, a stejně tak je to i se mnou.....
Děkuji za váš čas a věřím, že vás můj příběh pohladí a inspiruje. Ne náhodou cítím, že se mám o něj s vámi podělit.
Krásné dny s plným přijetím toho, co přichází.
S láskou,
Denisa